12.10.2025

Ježíš uzdravil deset malomocných – ale jen jeden se vrátil poděkovat. A právě ten, od kterého by to nikdo nečekal: Samařan, cizinec, „kacíř“. Bible je plná takových překvapení. Bůh obrací lidská měřítka naruby – vyvoluje si slabé, aby zahanbil silné, a z nepravděpodobných činí své nástroje. Praotcem víry je stařec Abraham, mluvčím koktavý Mojžíš, králem podle Božího srdce pasáček David, apoštoly prostí rybáři.

Bůh má zvláštní smysl pro humor. Když hledá své spolupracovníky, neřídí se životopisy, ale srdcem. Z úst nemluvňat buduje mocný val, ze „slabých článků“ činí pilíře víry. Proto buďme opatrní, když někoho posuzujeme – možná právě v tom, koho přehlížíme, působí Bůh.

Vždyť i Spasitel se narodil v zapadlém chlévě – ten nejnepravděpodobnější hrdina.

Zpracováno podle komentáře k 28. neděli v mezidobí (cyklus C), Lk 17,11–19. Z knihy

Celý text:  Ten nejnepravděpodobnější hrdina

28. neděle v mezidobí (cyklus C)

Lk 17,11–19

Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Příběh o deseti malomocných se objevuje jen u Lukáše. Je to klasika – i my, když nám teče do bot, voláme: „Mistře, smiluj se nad námi!“ A když to dobře dopadne, často zapomeneme poděkovat. Ne jako ten Samařan, od kterého nikdo nic dobrého neočekával.

Bible je zvláštní kniha. Není radno si s ní zahrávat. Neopatrný čtenář se vystavuje vážnému nebezpečí, že když se do ní poctivě ponoří, nezůstane v jeho dosavadních názorech kámen na kameni. Biblické příběhy jsou totiž psány opravdu zvláštním rukopisem. Samá překvapení, samé nepravděpodobné scénáře a nečekaná rozuzlení.

Všechno je jinak

Ctihodný čtenář nevychází z údivu. Všechna jeho oprávněná očekávání přicházejí vniveč. Všechno je jinak, naruby, vzhůru nohama. Ti dobří jsou zlí a ti zlí dobří, ti zdánlivě svatí jsou bezbožní a ti zdánlivě bezbožní jsou svatí. Ti slibní nestojí za nic, zatímco ti, se kterými nikdo vážně nepočítá, mění dějiny k nepoznání. První jsou posledními a poslední prvními, kdo chce být dospělý, má se stát dítětem. Kdo ztratí svůj život, ten jej nalezne, kdo se povyšuje, bude ponížen.

A největšími hrdiny se obvykle stanou ti nejméně pravděpodobní kandidáti. Praotcem Božího lidu je stoletý stařec Abraham. Jeho manželka Sára, jež má být matkou nesčíslných zástupů, je neplodná babička, které již „ustal běh ženský“ (Gn 18,11). Hospodinův oficiální mluvčí Mojžíš má vážné potíže s výslovností a neví si rady s veřejnými projevy (Ex 4,10). Králem podle Božího srdce není urostlý bohatýr Saul, nýbrž zrzavý mládeneček David, jemuž je svěřena péče o hospodářská zvířata (1 Sam 16,11n). Svatí apoštolové jsou neotesaní rybáři bez základního vzdělání…

Boží smysl pro humor

Jako by chtěl Pán Bůh při volbě svých vyvolených nástrojů projevit zvláštní smysl pro humor. Stále znovu povolává k důležitým úkolům neuvěřitelně neperspektivní kandidáty, lidi, od kterých nikdo nic pořádného nečeká. Často jsou dáváni za vzor lidé, jimiž všichni ostatní pohrdají.

Jako v tom vyprávění o deseti malomocných, které Ježíš uzdravil. Jediný z nich přišel poděkovat, a sice ten nejméně pravděpodobný: Samařan, cizinec, kacíř, podezřelý míšenec. Kdybychom ten příběh přenesli do současnosti, nejspíš by měl snědou pleť. A možná by se jmenoval Ištván Lakatoš nebo Lájoš Fekete. A právě on je všem ostatním dáván za příklad hodný následování. Stejně jako onen ještě slavnější Samařan, který se obětavě ujal raněného člověka ležícího u cesty, poté co jej významní církevní hodnostáři obešli obloukem (Lk 10,33–35).

Z úst nemluvňat a kojenců

Ano, Hospodin má zvláštní zalíbení v nepravděpodobných kandidátech. Pěkně a nanejvýš realisticky to vyjádřil svatý Pavel: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné“ (1 Kor 1,26–27).

A abychom nezůstali na pochybách, Pavlovu úvahu o kádrové způsobilosti Božích služebníků pěkně doplňuje slavná modlitba Ježíšova: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo“ (Mt 11,25–26).

Je to jen další připomenutí dávného Izaiášova zvolání, že „Boží cesty nejsou cesty naše“ (Iz 55,8). My projevujeme úctu bohatým, urozeným a významným lidem, zatímco Hospodin si buduje mocný val proti svým protivníkům z úst nemluvňat a kojenců (Žl 8,3). A jeho vyvolenými bohatýry bývají ti nejméně pravděpodobní: brýlatý tlouštík, plešatý úředníček, plnoštíhlá paní uklízečka, podezřelý bezdomovec. Ano, Panovník Hospodin se směje naší pompézní okázalosti, našemu lpění na vnějšku a povrchu, našim pošetilým hodnotovým stupnicím.

Mějme se na pozoru

Mějme se tedy na pozoru, kdykoli se na někoho díváme spatra. Na kostelní babky, na venkovské balíky, kterým sláma čouhá z bot, na rozesmáté brášky charismatiky. Mějme se, přátelé, na pozoru, abychom jednou nezjistili, že všechno je jinak. Že prostoduchý výraz v obličeji lidí, na něž jsme hleděli přezíravě, byla počínající svatozář.

Dobře víme, že „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost“ (Jak 4,6). A často k nejsvatějším úkolům vybírá toho, od něhož my lidé vůbec nic neočekáváme. Vždyť už po staletí si každoročně o Vánocích připomínáme onu svatou chvíli, kdy se v nejzapadlejší provincii Římské říše, na okraji bezvýznamné vesnice ve špinavém chlévě mezi hospodářskými zvířaty narodilo děťátko. Ten nejnepravděpodobnější hrdina…

Autor: Webredaktor kna   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• hledáte knihu?
• Novinky KNA